Sousedi a dvě a půl miliardy

“Tyhle naše sousedské vztahy bych nevyměnila za žádnou miliardu!” zakřičela jsem trošku ovíněná v sobotu odpoledne u sousedky Lucie na terase. “A za dvě a půl?” zeptal se mě soused Petr. “Prostě by sis koupila nové kamarády, to není žádná věda!”

Opravdu je tomu tak? Zamyslela jsem se a začala promítat nad svou nedávnou minulostí jak denně projíždím Prahou autobusem do práce a zase zpátky a přemýšlím co budu dělat. Normální den normálních pracujících lidí. Tak možná s přítelem do kina, nebo běhat. Anoo běhat, to je ono! MUSÍM si udržovat fyzičku abych se mu líbila, abych se líbila sobě a vlastně všem a všude. Ale s kým půjdu? Možná se sousedkou Terkou, ta by mohla…

Nebudeme jako důchodci jak říká náš jiný soused Vašek a vrátíme se zpátky k tématu.

Takže když vyšlo najevo, že šťastný výherce obrovské částky žije a (bohužel – pro ty nepřející) si danou sumu vyzvednul, určitě mnoho z nás začalo závidět. Já taky! A proč taky ne? Všechno by se vyřešilo. Bydlení, práce, zajištění dětí a dětí jejich dětí a pomáhat všem, co to potřebují.

Tak jsme toto téma načali na sobotní grilovačce u nás v baráku se sousedama. Seděli jsme nad sklenkama už několikátého vína smíchaného s pivem a sektem a do toho sem tam nějaká ta jahoda.

“Takže, co bychom si koupili?” hodila jsem otázku do placu. Samozřejmě dům, ideálně někde v Dejvicích, chalupu, jachtu a možná taky prázdninový dům ve Francii, takový ten kamenný dům s čistou architekturou.

“Dobrá, ale..” pak jsem se najednou zarazila. “Co ale s našima sousedama”??  Nemůžeme je nechat tady a odstěhovat se někam kde budeme sami, bez těch úžasných drbů, které nás baví (vás budou taky), bez toho jak se navštěvujeme když je jednému z nás úzko, nebo se prostě potkáme něco jen tak oslavovat.

Nebo třeba když se nám narodila malá Šarlotka, sousedi upekli krtka a dorazili do nemocnice. Měla jsem tam nejvíc návštěv co kdy Motol zažil! J

O tohle všechno bychom přišli! To ne! Takže jinak a lépe. Všem koupíme byty vedle sebe a odstěhujeme se společně. “Ne, ne radši domy vedle sebe” řekla Bára. “A co tak takový ten byt s podmořským světem v Dubaji? Vícepodlažný, tam bychom se vešli všichni!” přidal se Petr.

ALE fungovalo by tohle? Není-liž pravda, že peníze kazí character? Nevím… A proto jsme to snění uzavřeli s tím, že se spokojíme s tím, co máme a to jsou vztahy, které se nedají koupit za žádné peníze.

Takže, miluju vás, milí sousedi!

Zpět na stránky

Utíračky

Moje dcera je úžasná a moc ji miluji.

Neboj se, milý čtenáři, nebudu se rozplývat nad mateřskými zážitky z hřiště, nebo nad kojením, žvatláním, cumláním nebo nad tím, jak mi dítě krásně jí, roste a jestli a kolik toho naprdí. Chci se v tomhle článku jenom zamyslet nad denními rituály nejedné maminky.

Je tomu tak, že my matky máme funkci utíraček. V jednom kuse něco utíráme. Ráno začínám protřením očí za asistence zvuků mé dcery z pokojíčku s problesknutím mysli jak byla ta noc krátká oproti dnu. Vezmu usměvavou dcerku z postýlky a následuje hromadné utírání zadečku a to je opravdu důkladná záležitost. Pak letím tryskovou rychlostí k lahvičce , kterou dávám dceři do pusy a následuje další úkon utírání mlíčka kolem pusinky, protože to opravdu teče VŠUDE. Tento rituál se mi opakuje tak pětkrát denně. Aby toho utírání nebylo málo, jsou tu všude a vždy přítomné sliny. Sem tam si je dcerka utře ona do mého trička, ale počítám je taky do své rovnice. A to ještě nejsme na konci dne.

Večer po koupání znovu utírání všech možných částí tělíčka, krmení, mlíčko a všechny ty utírací nástroje jdou na výměnu.

Nemohu opomenout utírání všeho možného v domácnosti, pokud nám zrovna nepomůže manžel nebo partner. Utírání stolu po snídani, obědu nebo večeři. Utírání podlahy jen tak rychle hadrem když něco kápne na zem. Pak ale hromadné utírání podlahy když už je to opravdu špatné. Utírání prachu neberu jako aktuální záležitost, jelikož ten se nějak vstřebal a před utěrkou se radši schoval.

Na konci dne těsně ale před spaním si naposledy utřu čelo, napočítám iks utření denně a řeknu si: “I tak to byl krásný den s mojí úžasnou dcerou..”

Zpět na stránky