Rande v zácpě

Středa je skvělý den.
Každou středu máme s manželem domluvené čtyřhodinové hlídání naší dcerky. Pro nás to je vzácný čas užít si jeden druhého. Proto si ho plánujeme vždy velmi pečlivě. A tuto středu tomu nebylo jinak.

Šestá hodina se blíží, už teď vím, že nestíhám. Navoním se ideálně tak třikrát a vlasy umyju minimálně dvakrát. Prohlížím skřín a opravdu nemám co na sebe…

Plán je jasný, vyrazíme busem do centra. Já chci někam do Starého Města na drink. "Nebudeme moc chodit, že? Prosím!" ujišťuju se těsně před odchodem.

Autobus stojí v zácpě na Barrandovském mostě. "Sejdeme ten kopec pěšky!" navrhuje manžel s nevinným výrazem. 

Samozřejmě. V botech na deseticentimetrovém opatku. Po rychlé analýze situace sedíme v autě a vyrážíme směr Zlíchov na Hlubočepský zámeček. Přesvědčuji manžela, že i když před restaurací opravdu žádné auto není, tak lidi budou určitě. Byly tam nakonec jenom židle.

Pokračujeme dál a rozhodujeme se jít pěšky k restauraci Jelica na Zlíchově. Všechno špatně. Silnice je rozkopaná, kolem se to hemží chlapama v reflexních vestách, kteří se už pomalu topí ve vlastní šťávě. Jsem statečná žena a ne fiflena, takže našlapuju na špičky ve svých krásných botech v prachu a pískot kolem ignoruju. Když mě málem srazí nažhavenej cyklista, říkám si co jsem udělala v ten den špatně. Konečně dorazíme do restaurace Jelica a vevnitř není ani nohy.
To už není opravdu možné. 
Naštěstí se nás hned ujme milý číšník a pozve nás na terasu. V tomto okamžitu přestávám litovat. Na terase je plno, hraje příjemná hudba a usedáme do hezké zahrady. Veškerý scénář večera se už pak odehrává pod naší taktovkou. Skvělé jídlo, příjemná atmosféra. Uznávám, jídlo není úplně levné. Ale za kvalitu se platí.

Po večeři zvládám ještě řídit domů a říkám si, jak je důležité nevzdát se i ve vysokých botách a užít si svoje rande. Zvlášť, když vám do cesty přijde nějaká ta zácpa. A co si budu pamatovat na příště já?

CHCEŠ-LI RANDE SKVĚLÉ,

BOTY VEM SI CELÉ :-)

Zpět na stránky